Při svém vstupu do dvacátého století byla již kostelecká škola stabilní a významnou součástí školského systému v jihlavském regionu. Vyučování zde mělo více jak stoletou tradici, zdejší dvoutřídku navštěvovalo každoročně v průměru okolo sta žáků a na veškeré konání v souvislosti se školní činností dohlížela volená místní školní rada. Připomeňme si, že existence kosteleckého učitele je poprvé písemně doložena k roku 1785, zřejmě v návaznosti na znovuobsazení zdejší fary a zřízení farní lokalie. Školní budova byla vystavěna v roce 1803 a v roce 1892 přestavěna na školu dvoutřídní. Místní školní rada, jejímiž úkoly bylo, krom zvelebování školy, stavebních úprav a údržby, též pořizování nezbytných pomůcek pro výuku, zajištění bytu pro učitele, dohled nad zdárným provozem školy a též se musela vyjadřovat k nutnosti uzavření školy při hrozbě epidemických chorob a podobně. Představeným rady neboli obmannem býval nezřídka místní farář, členy rady potom řídící učitel školy a dále tři další členové z řad místního obyvatelstva, včetně zástupců přiškolených vesnic. K nim byli zvoleni ještě dva náhradníci pro případ, že by někdo z řádných členů v průběhu tříletého funkčního období odpadl. Kostelecká škola poskytovala vzdělání i dětem ze Dvorců a Kosteleckého dvora (Vestenhofu) a tyto obce se musely též finančně podílet na rozšíření školy. Dvorecké děti sem docházely od roku 1804 do roku 1900, kdy byla ve Dvorcích otevřena samostatná škola. S počátkem nového století 1. 1. 1901 odešlo tak z Kostelce do své školy 34 dvoreckých dětí a zde zůstalo pro zbytek školního roku jen 77 žáků a Kostelec musel odrazit i snahy o redukci školy opět na jednotřídku.
Další obcí kostelecké farnosti byly Salavice. Ty však měly od počátku svoji vlastní školní tradici, a to přibližně stejně starou jako byla kostelecká. Vyučování zde začalo někdy na přelomu 18. a 19. století a zpočátku probíhalo v soukromém domě č. 44, místně zvaném Finkelstubel. Potom v roce 1808 byla vystavěna budova zdejší německé školy (dnes dům č. 40). Prvním známým učitelem byl Georg Gild, který vyučoval pouze v zimě, zatímco přes léto chodil krajem jako podomní obchodník. Potom v Salavicích vyučoval Wenzl Gabriel za roční plat 200 zlatých a po něm následovali další učitelé: František Pospíšil, Emil Kasa, František Starosta (1877 - 1883), Jan Vrba (1883 - 1911), Pavel Ptáček (1911 - 1915), Albín Amler a další. Rovněž v Salavicích vznikla místní školní rada, ale až v roce 1922 pod vedením obmanna Jakuba Krautschneidera. Místní školu navštěvovalo ročně v průměru asi 40 dětí, a tak salavické děti neměly nikdy vazbu na školu kosteleckou.
Druhého září 1901 se zahajoval v Kostelci nový školní rok slavnostní bohoslužbou a po ní se žáci rozdělili do tříd a oddělení. 38 žáků první třídy převzal podučitel František Pavlík a třídu druhou se 45 žáky přijal řídící Žák. Úvodní zápis tohoto roku ve školní kronice končí přáním: Kéž bůh požehná také v tomto roce naší práci. O vánocích téhož roku uspořádali členové Německého severomoravského svazu pro kostelecké školáky vánoční nadílku. V květnu 1902 se konala v kostele sv. Kunhuty zkouška z náboženství kosteleckých, salavických a dvoreckých školáků, jíž provedl okresní děkan páter Brabenec. Poslední den měsíce května navštívil zdejší školu c. k. okresní školní inspektor Eduard Wiskoczil a byl při své vizitaci velmi spokojen s úrovní výuky i chování
žactva. Prvního července pak byl školní rok skončen konstatováním, že s boží pomocí bylo u většiny dětí předepsaného cíle výuky dosaženo.
Školní rok 1902/1903 se zahajoval 1. 9. s 38 žáky první třídy nadučitele Žáka a 48 dětí třídy druhé tentokrát převzal na vlastní žádost podučitel Pavlík. Na den stejně jako před rokem se 25. 12. konala opět nadílka Severomoravského spolku a navíc byli čtyři chudí školáci obdarováni obuví z Jubilejního fondu císaře Františka Josefa, jenž věnoval částku 22,80 korun. Nešťastným se stal pro jihlavské školství pátek třináctého února 1903. Ředitel zemské reálky v Jihlavě a dlouholetý okresní školní inspektor, Eduard Wiskoczil, ten, který slavnostně otvíral kosteleckou dvoutřídku a konal zde inspekční návštěvy, zemřel nečekaně po krátké těžké nemoci ve věku 56 let. Jihlavské učitelstvo v něm ztratilo laskavého kolegu i nadřízeného, pod nímž rádi sloužili. Zejména německé školství okresu ho velebilo za svůj rozkvět i zásluhy o výstavbu a rozšiřování škol. Před začátkem dalšího školního roku, a sice 30. 8. 1903 se volila nová školní rada. Jejím předsedou se stal Franz Köttner, místopředsedou Franz Semek a členy Wenzl Steffl, farář Jan Východský a nadučitel Josef Žák. Johan Eigl a Martin Withelm se stali náhradníky. Potom už mohl odstartovat další školní rok. Na žádost faráře Východského se zahajovací bohoslužba uskutečnila již 31. srpna a prvního září byla zahájena výuka. Podučitel Pavlík se znovu vyžádal třídu druhou s 54 dětmi a na Josefa Žáka zbylo 40 žáků první třídy. Špatně pak začal rok 1904, když v lednu v sousedních Salavicích onemocnělo v rodině tamního obecního představenstva 6 osob trichinelózou ze špatně vyuzeného vepřového masa a nakonec i jedna osoba zemřela a nemoc se též přenesla do Kostelce, kde po požití téhož masa onemocnělo 14 lidí. Třetího března 1904 jmenoval c.k. ministr pro kulturu a vyučování svým výnosem za nového inspektora německých škol okresu Jihlava pana Karla rytíře z Reichenbachu. Tento učinil vizitaci v Kostelci 25. května a zdejší školu shledal v každém ohledu jako uspokojivou, což také oznámila přípisem Okresní školní rada 28. 7. téhož roku. Závěrečná konference proběhla 11. 7. a konstatovala u většiny dosažného cíle, aby pak 15. 7. po děkovné bohoslužbě žáci obdrželi vysvědčení a sešity, zapěli státní hymnu a byly propuštěni domů.
V následujícím školním roce vzdělávala kostelecká škola 92 zapsaných dětí (38 +54) a již 11. ledna musila podstoupit další inspektorskou vizitaci, která dopadla uspokojivě, což oznámil výnos okresní školní rady dne 15. 1. 1905. Zkoušku dětí z náboženství provedl 15. 5. důstojný pan farář z Třeště. Červen roku 1905 se zapsal konáním okresní konference učitelů, uspořádaném v jihlavském gymnáziu pod patronací inspektora Karla z Reichenbachu. Důraz zde byl položen na písemné domácí úkoly, na monografickou metodu ve vlastivědě a výuku na školních zahradách. 12. července proběhla v Kostelci závěrečná konference, konstatující, že nejpříznivějších vyučovacích výsledků bylo dosaženo v 1. oddělení 1. třídy, kde téměř všechny děti byly uznány za způsobilé postoupit do 2. oddělení. Z první do druhé třídy pak postoupilo 12 žáků a ve třídě druhé mohlo do 2. oddělení pokročit 12 dětí, ovšem tři z nich jen s ohledem na věk, nikoliv na prospěch. Rušivě však působil nástup několika českých dětí, které pro neznalost vyučovacího jazyka nabyly vůbec schopné sledovat výuku. Pro zajímavost ještě uveďme, že docházka tohoto roku byla velmi pilná a procento omluvených zameškaných hodin činilo 2.42, kdežto neomluvených hodin pouhých 0.42. Vyučování končilo děkovnou mší 15. 7. Bohatým na události pro školu i obec se stal školní rok 1905/1906. Zahájilo ho 82 dětí (34 + 48) a již od 6. září měly zdejší žákyně obohacenou výuku o hodiny ženských ručních prací, jak to zaváděl výnos z 21. srpna 1905. Dekretem byla pověřena v Kostelci bydlící učitelka ručních prací slečna Marie Neubauerová za roční plat 120 korun. Od chvíle, kdy industriální učitelka složila služební přísahu, se všechny dívky, navštěvující školu, soustřeďovaly na tuto výuku ve čtyřech hodinách týdně. Zemská školní rada vyměřila paušální školní příspěvek na roky 1905 - 1907 pro obec Kostelec 256 K, což představovalo navýšení o 56 K oproti předcházejícímu období. U osady Kostelecký dvůr částka činila 21 K. V posledním listopadovém týdnu vypukla mezi kosteleckými žáky epidemie spalniček, kterými onemocnělo 18 dětí. Dalším 12 dětem musel být omezen volný pohyb, a tak 4. 12. obvodní lékař dr. Filip Kürschner uzavřel na 14 dní první třídu, zatímco v druhé se vyučovalo dále. Další komplikace nastala, když okresní školní rada přikázala učiteli druhé třídy Františku Pavlíkovi, aby od 6. 12. řídil dvoutřídní německou školu v Třešti po dobu šesti týdnů, kdy byl tamní nadučitel Antonín Zopf na dovolené. Když bylo potom 29. 12. obnoveno vyučování ve třídě první, musel řídící Žák zavést
polodenní vyučování jako pro rozdělenou školu jednotřídní. Pavlíkovo zastupování v Třešti se nakonec protáhlo až na deset týdnů a teprve po jeho návratu se mohlo od 17. 2. 1907 začít znovu s celodenním vyučováním.
Vzrušující kostelecká událost z 18. března našla svoji odezvu i v Žákově školní kronice. Ten den o půl páté ráno vypukl z neznámých příčin v parním mlýně pana Johanna Fruhaufa rozsáhlý požár, který se nepodařilo uhasit okamžitým zásahem ani několika hasičským sborům, včetně místního, a celý mlýn s hospodářskými budovami a zásobami obilí a krmiv lehl popelem. Uchráněna zůstala jenom strojovna, vila a stodola. Škoda byla odhadnuta na 80 000 K, přičemž pojištění krylo částku 60 000 K. Podstata neštěstí se nikdy nevysvětlila, i když ve vsi převládlo přesvědčení, že se jednalo o majitelův záměr, neboť ten kupoval mlýn v září roku 1904 z finančních prostředků věna své ženy Marie a hned jej dobře pojistil. V hospodaření příliš úspěšný nebyl a po požáru mlýn ještě téhož roku v září prodal jablonecké bižuterní firmě Emila Zimmera a Josefa Schmidta.
Události ve vsi však šly dále a v září se též v Kostelci volila školní rada a do ní se krom zástupce církve a školy dostali poštmistr Franz Köttner coby předseda, Wenzl Steffl, rolník z Kosteleckého Dvora coby místopředseda a pak kostelečtí sedláci Franz Semek s Johannem a Andreasem Eiflovýmy na místech náhradníků. S radostí se ve škole jistě neshledal výnos z 5. října 1906, jímž se rušily volné dny o posvícení a masopustu. Červen roku 1906 se nesl ve znamení okresní konference německých učitelů za účasti představitelů ze školských okresů Třebíč a Meziříčí, konané v jihlavském gymnasiu 13. 6. Na ní byl zvolen nadučitel Theodor Hirth z Vilánce zástupcem učitelstva v nové okresní radě. Dosavadní inspektor Karel von Reinchenbach se poděkoval ze své funkce, jelikož se současně stal ředitelem 1. c.k. německého gymnázia v Brně.
Další školní rok se zahajoval až 16. září 1907 s 99 žáky a hned v říjnu vypukla mezi dětmi epidemie pravých neštovic. Přestože přivolaný lékař nepředvídal výrazné nebezpečí, pravidelná docházka byla podstatně narušena u žáků první třídy. 1. listopadu se rozloučil ve své funkci předseda školní rady Franz Köttner, jelikož byl právě zvolen za okres Jihlava do školní rady okresní a v Kostelci se stal předsedou dosavadní náhradník Johann Eigl z čísla 17.
Ministerstvo školství jmenovalo 14. 11. 1907 novým okresním inspektorem pana Bruno Wondru, odborného učitele dívčí měšťanské školy v Jihlavě. 20. května 1908 brněnský biskup hrabě Huyn slavnostně biřmoval v kostele sv. Kunhuty 130 dětí farní obce a zároveň vykonal zkoušku dětí z náboženství. Při této příležitosti uspořádal farář Východský sbírku na opravy a pořízení nových kostelních potřeb, jenž mimo jiné umožnila opravu poškozených varhan stavitele Votruby z Počátek. Varhany byly rozšířeny vsazením nového rejstříku Solicional. 27. 6. se konala okresní konference v Jihlavě a 13. 7. závěrečná konference v Kostelci, rozhodující o postupech do vyšších ročníků. Tři chlapci z druhé třídy dokonce ohlásili přestup na vyšší školy, po prázdninách.
Vcelku poklidně proběhl školní rok 1908/1909 při stejném složení učitelského sboru a docházce 102 žáků, s jediným narušením, když byl učitel Pavlík od února do května opět povolán k zástupu za nemocného a uvolněného třešťského řídícího Zopfa a kostelecké děti měly jen polodenní vyučování a nemohly dosáhnout požadovaných cílů výuky. Na den 2. 12. 1908 připadlo šedesátileté výročí panování Jeho Císařské Výsosti, což bylo oslaveno děkovnou mší a pak důstojnou školní i obecní slavností.
Bohatší na události se ukázal rok následující 1909/1910, němž počet zdejších žáků poklesl na 93. Vyučování se zahajovalo 16. září a hned 27. téhož měsíce se konala v obci oslava 25. výročí trvání zdejšího dobrovolného hasičského sboru, spojená s XIX. okresním spolkovým dnem, při níž se vzdor nejistému počasí shromáždilo značné množství lidí. Osm místních hasičských dobrovolníků bylo vybráno k udělení medailí za pětadvacetiletou službu. Na podzim roku 1909 vypršelo funkční období školní rady, avšak příští volby
měly tentokrát určit složení nově vytvářených německých školních spolků (deutsche schulverein), zakládaných ve významnějších, školou vybavených obcích a tyto spolky o větším počtu členů již předcházely nám dnes známá rodičovská sdružení. A tak kostelecký obecní úřad oznámil 24. 11 okresnímu hejtmanství v Jihlavě, že 27. 11. v 7 hodin večer proběhne v domě č. 52 ustavující schůze místního školního spolku. Schůze opravdu položila základ místní skupiny německého školního spolku č. 1811 a do čela zvolila starostu Franze Köttnera a jeho zástupcem se stal sedlák Johann Eigl, druhým zástupcem pak Izaul Kerpes; sedlák z Vysoké. Jednatelem a zapisovatelem spolku zvolili expedienta Gustava Fischera a jeho zástupci učitele Žáka a skladníka Gustava Staffena, pokladníkem byl určen hostinský Alois Giesswein se zástupci Semkem a Göthem. Verifikaci dvou hlavních členů představenstva
spolku musela ještě provést četnická stanice v Batelově, která 3. 12. 1909 přípisem potvrdila jihlavskému hejtmanství, že Köttner i Eigl jsou majiteli kosteleckých gruntů a byli řádně zvoleni do čela nově vytvořeného školního spolku v Kostelci.
Kostelečtí učitelé se zúčastnili 25. ledna 1910 valného shromáždění německého moravského učitelstva v městském sále Reduty v Brně za účelem prosazení mzdových požadavků a požadavku 35-leté služební doby. Pro Kostelec se stal významným dnem osmý únor 1910, kdy zdejší farnost opustil Jan Východský. Spravoval ji od 28. srpna 1898 a dle kronikářských záznamů nebylo tomu vždy právě nekonfliktně. Hned po jeho instalaci v únoru 1899 vyhořela fara, ale majetek farářův se podařilo zachránit, přesto se při opravě fary Východský zle poškorpil s rodinami Köttnerů, Frühaufů, Vejvodů a s jejich blízkými, takže o tom neváhal učinit zcela jednoznačný zápis ve farní kronice. Brzy na to 5. února byl zvolen do čela místní školní rady, avšak již za půl roku pro trvalé neshody s ostatními členy rady musel z této funkce odejít a stát se jen řadovým členem rady. Nelehké bylo zřejmě i jeho dohadování s dvoreckými o naturální odměně za pouťové bohoslužby. Ve škole nadále působil jako učitel náboženství, ale jeho odchodem si zřejmě velmi oddechla i škola, ježto řídící Žák do školní kroniky zdůraznil, že zejména druhé pololetí proběhlo klidně a bez rušivých příhod, a že se mu zdá, že s odchodem tohoto faráře se vrátil do školy i obce dlouho očekávaný klid. Za Východského pak krátce zastoupil mladý českorudolecký kaplan Alois Porč, který si svým mírným a klidným vystupováním velmi naklonil kostelecké
farníky než nadešel 8. květen 1910, den nástupu Františka Kučery, kterého přišel na nádraží vítat dav lidí v čele s představiteli přifařených obcí, místním hasičským sborem a školní mládeží, vedenou ředitelem školy. Instalace nového kněze, který si za 9 let vysloužil obdiv a úctu farníků v Lukách, se 11. 5. spojila současně se zkouškou dětí z náboženství. I jiné události se však dotkly Kostelce. Kupříkladu když se Jihlava 7. dubna loučila při pohřbu s ředitelem okresního úřadu, státním radou dr. Molinkem, jenž svůj úřad zastával 20 let a ve věku 64 let ze strachu před duševním pomatením tento všeobecně oblíbený muž spáchal sebevraždu.
Tradicí se již v Kostelci stalo zavádění polodenního vyučování, když musel učitel Pavlík na tři měsíce zastoupit za nemocného třešťského učitele. Jihlavská okresní konference učitelů se konala 24. 6. a 15. 7. školní rok skončil. Nový začal 16. září s 81 žáky a již 4. října 1910 se konala oslava, při níž se žactvo shromáždilo ve druhé třídě a ředitel školy přednesl krátký, ale výstižný projev k osmdesátým narozeninám Jeho Veličenstva a vyzval děti, aby milovaly stařičkého otce vlasti. Poté zazpívali žáci druhé třídy píseň „Nechte nás velebit otce vlasti“.
V prosinci musela být z epidemiologických důvodů uzavřena první třída výnosem zdravotního úřadu. Plánovaný týden se však protáhl na dva, a i když se od 20. 12. začalo opět vyučovat, několik později onemocnělých dětí nastoupilo až po vánocích. 23. prosince se nacvičovala evakuace školy v případě požáru a měla zdařilý a rychlý průběh, jelikož uspořádání školy bylo velmi jednoduché. Začátkem roku 1911 onemocněl pro změnu salavický učitel Jan Vrba a kostelecký Pavlík byl pověřen vedením tamní školy. V květnu jmenovala okresní školní rada absolventa učitelského ústavu Emila Gerstbergera pomocným učitelem v Kostelci, a ten 26. 5. na své místo nastoupil. V naší oblasti se též hodně budovalo. Od počátku května byl v Třešti zřízen C.k. okresní soud a Finanční úřad a v Kostelci četnická stanice o dvou mužích. Kostel sv. Kunhuty byl pokryt novou střešní krytinou z pozinkovaného plechu, kteroužto práci jihlavský klempíř Zimmermann dokončil 3. 6. 1911. Brzy potom na začátku července skončila stavba okresní silnice z Kostelce do Salavic, započatá na jaře 1910 a v srpnu si pak kostelečtí na návsi vystavěli obecní mostní váhu. Druhá požární evakuace se nacvičovala 3. 6. po skončení odpoledního vyučování a vzhledem k malému počtu žáků proběhlo vše hladce. Od počátku července byl pomocný učitel Gerstberger z Kostelce odvolán a záhy též učitel Pavlík trvale přemístěn na školu stonařovskou. Za dvanáct let svého zdejšího působení si tento tichý, vzdělaný a veskrze apolitický člověk vypracoval tu nejlepší pověst. Pro nový školní rok sem Okresní školní rada vyslala „na dobu podle potřeby“ učitelského kandidáta Josefa Bürgela z Trutnova. Nastoupil 14. 9. 1911, aniž tušil, že se zde jednou stane ředitelem. Učitelský sbor tak dostal pro školní rok 1911/1912 novou podobu. V devadesátičlenném žákovském kolektivu vedl první třídu ředitel Žák a druhou dle svého přání Josef Bürgel, který byl do své funkce pomocného učitele oficiálně jmenován až 10. 1. 1912. Náboženství vyučoval František Kučera a industriální učitelkou nadále zůstávala Marie Neubauerová. Dle osnov musel ve škole proběhnout čtyřikrát do roka nácvik rychlého vyklizení
školy, přičemž první se uskutečnil 14. 11., ale neproběhl tak hladce jako v létě a vyklizení trvalo asi 50 vteřin, jelikož děti měly potíže s vyhledáváním dřeváků, uložených v předsíňce. Další nácviky 30. 3., 25. 5., a 6. 7. již proběhly bez závad. Podle úředního nařízení se 2. 12. konal 1. moravský den ochrany dětí, jehož součástí byla školní mše, slavnostní shromáždění ve druhé třídě s poučením o ochraně dětí, a též proběhla dobročinná sbírka mezi žáky i učiteli, jejíž výnos 18.44 K byl ihned zaslán okresní školní radě. Podobná akce proběhla přesně o rok později a sbírka při ní vynesla obnos 14.34 K, jenž byl odeslán Zemskému komitétu ochrany dětí. V tomto následném školním roce se navíc ještě 21. 12. z popudu místního Německého školního spolku uskutečnila vánoční slavnost s obdarováním dětí školními potřebami. I v těchto letech probíhaly požární nácviky a kostelní vizitace se zkouškami dětí z náboženství. Na okresní konferenci učitelů Jihlavska a Třebíčska 21. 6. 1913 se všichni poddali pedagogickému vedení inspektora Bruno Wondry a do okresní školní rady zvolili ze svých řad helenínského nadučitele Jana Pekárka a Josefa Davida, odborného učitele z Třebíče.
Volby do školního spolku, konané při výroční schůzi 1. 1. 1912 pozměnily poněkud složení představenstva, když se za vedoucí dvojicí Köttner, Eigl ocitl na místě druhého obmannova zástupce Franz Semek a zapisovatelem se stal podučitel Bürgel. Rovněž náboženské akce ovlivnily život kosteleckých. Za hojné účasti farníků probíhala od 3. do 10. listopadu 1912 ve farním kostele svatá misie a před vchodem do hřbitova byl 10. 11. vysvěcen tzv. misijní kříž. V létě 1913 potom byla slavnostně ve farním kostele vysvěcena socha „Srdce Ježíšova“, zakoupená ze sbírky mezi farníky za 130 K v Groden. Školní rok končil 15. 7. 1913 velmi pokojně s konstatováním dobré docházky i učebních výsledků kosteleckých žáků. Nikdo nemohl tušit, že dějinná situace rychle spěje k válečnému konfliktu dosud nevídaných rozměrů.
Připravil MUDr. Přemysl Fučík, jazyková odborná spolupráce Vlastimil Fiala
