Při nástupu žáků do školního roku 1923/24 v Kostelci posílila česká škola na úkor školy německé díky přestupu tří žáků ze smíšených rodin pod pedagogické vedení řídícího učitele Jana Lišky a česká škola tak 1.září zahajovala s 25 žáky (15 chlapců a 10 děvčat). Prvňáčci však tehdy byli pouze tři. Stav žactva se ovšem v průběhu školního roku změnil, protože se jeden žák odstěhoval do Žirovnice a dvě žačky do Rantířova. Ale i tam tyto děti k velkému Liškovu zadostiučinění navštěvovaly českou školu. Rozrůstající se odklon obyvatelstva Československé republiky od katolické církve, již si lidé úzce spojovali s nenáviděnými Habsburky, se projevil i v Kostelci. Osm dětí české školy se zde odmítlo podrobit výuce náboženství, přičemž tři žáci byli z rodin, hlásících se k Evangelické českobratrské církvi, další tři se přihlásili k Církvi československé, jeden žák byl vyznání izraelitského a jeden z oněch osmi byl dokonce římský katolík. Učitelské sbory české i německé školy zůstaly oproti minulému roku beze změn.
Ve vyučovacích osnovách se v tomto roce objevily nové předměty, pro něž museli zainteresovaní učitelé a industriální učitelky absolvovat příslušné kurzy a zatím jen s nedůvěrou hleděli do budoucna na praktický dopad výuky nových disciplin. Jednalo se o ruční práce chlapecké, občanskou nauku a výchovu, domácí nauky a tělovýchovu pro děvčata. První hodiny byly spíše rázu pokusného, a tak hned po dvou týdnech výuky se řídící Liška rozhodl svolat besídku s rodiči o nových předmětech. Jeho samotného pak překvapila početná účast 28 rodičů a jejich nebývalý zájem mu byl značnou pobídkou k další práci. Také žákům se nové předměty dosti líbily, zejména modelování a práce s lepenkou, při níž vyráběli desky, rámečky a jiné užitkové předměty. U občanské výchovy se učiteli zpočátku zdálo, že se příznivé výsledky objeví až v pozdějším čase, ale již záhy pozoroval u některých žáků příznivý posun v morálních hodnotách, zejména tam, kde rodina a okolí nepůsobily na žáka protikladně. U domácích prací, jejichž výuka fakticky probíhala už před úpravou osnov, shledával učitel velký přínos pro vesnické dívky, vzhledem k prostředí, v němž dívky vyrůstaly a kde bylo nutné vštěpovat zásady hygieny a estetiky.
Tělesná výchova se odbývala na školním cvičišti a doplňovaly ji časté vycházky do přírody, a to i v zimě, kdy se trénovalo lyžování, bruslení a sáňkování. Při vycházkách se dle možností prováděla i výuka ve volné přírodě, přičemž nejčastějším cílem těchto přírodních pobytů byl lesík „V břízkách“. Zdravotní stav dětí byl mimořádně dobrý, neboť krom tří případů spalniček se žádné vážné onemocnění nevyskytlo.
28. října 1923 se navršilo pětileté trvání Československé republiky a to byl samozřejmě pro Jana Lišku náležitý důvod ke zorganizování školní slavnosti. Po jeho slavnostním proslovu děti sehrály divadlo „Kněžna Kazi“, na to následovaly přednesy dvojhlasých písní a recitace příhodných vlasteneckých veršů a konec slavnosti obstaral živý obraz „Hold republice a jejím zakladatelům“. Souběžně konaná sbírka ve prospěch „Zemské péče o mládež“ vynesla 290 korun, kterážto částka byla spolu s čistým výtěžkem dětského divadla ve výši 133 korun odevzdána adresátu. Za to obdržela kostelecká škola čestný diplom. V listopadu potom kostelečtí malí divadelníci své představení zopakovali s velkým úspěchem v Dolní Cerekvi a svým tamním výdělkem 140 korun zaplatili polévky pro přespolní děti v zimním období. V průběhu listopadu musel navíc učitel Liška absolvovat kurz výchovných ručních prací, pořádaný inspektorátem menšinových škol v Jihlavě. Čtvrtého prosince 18 kosteleckých žáků absolvovalo výlet do Jihlavy, kde jim jihlavský osvětový sbor promítl poučný film Divoká Afrika a po přestavení si ještě prohlédli panorama „Obrazy z Palestiny“. Při tradiční mikulášské nadílce 7. 12. 1923 bylo žactvo poděleno cukrovinkami od českých obyvatelů Kostelce. Ještě před Vánocemi zajely si děti do Třeště, aby pod záštitou tamního osvětového sboru znovu sehrály divadelní hru „Kněžna Kazi“ a výdělkem dále posílily možnosti stravování přespolních spolužáků. V průběhu ledna roku 1924 se uskutečnily dvě pohádkové besídky s promítáním obrázků laterny magiky. Koncem ledna vykonal inspektor menšinových škol Komrs pravidelnou inspekci kostelecké školy a její práce byla označena za velmi dobrou. Všichni žáci byli pojištěni pro případ úrazu, nemoci i úmrtí u pojišťovny „Čechoslavia“ na dobu jednoho roku za poplatek 1.70 Kč, přičemž za nemajetné žáky pojistné zaplatila škola.
Druhého února proběhl v Kostelci již druhý český ples. Avšak nějaký čas před ním vedl v obci Jan Liška taneční hodiny, kde nacvičoval především řadové tance. Finanční výtěžek z těchto tanečních hodin byl věnován jednak na doplnění veřejné knihovny a jednak posloužil jako základ úspor českých žáků, které se měly rozběhnout po zřízení poštovní spořitelny.
5.února byla ve škole při výuce připomenuta památka zemřelého amerického presidenta Wilsona a vyzdviženy jeho zásluhy o vznik samostatné Československé republiky, jakož i jeho mimořádné úsilí o nastolení celosvětového míru. V měsíci únoru učitel též připomněl žákům výročí dvou českých básníků – padesátiny J.S. Machara a A. Sovy ukázkami z jejich děl a shrnutím jejich života. Během sbírky přispělo zdejší žactvo i malou sumou na památník čs.legií ve Francii. Při výročí pětiletého trvání Čs. červeného kříže byli žáci seznámeni s činností této organizace a současně byl založen i místní odbor dorostu, do něhož ihned vstoupili všichni žáci školy. Zde se pak seznamovali se zásadami hygieny jako bylo čistění zubů, péče o ruce, nehty šatstvo, knihy apod. Rovněž se učili zásadám první pomoci při úrazech a ve škole byla instalována lékárnička na drobná poranění. Ve dnech narozenin byli žákům připomenuti naši velikáni T.G. Masaryk, B. Smetana a J. A. Komenský. Na Smetanovo výročí ještě navázala besídka 8.dubna, pro niž přednosta stanice pan V. Tomš zapůjčil svůj veliký gramofon a na něm byly žákům přehrány nejvýznamnější Smetanovy sbory a pak předehry z oper Prodaná nevěsta, Hubička a Dvě vdovy. Řídící Liška ve svém proslovu nastínil stručný obsah oper a navíc pohovořil i o Národním divadle a jeho předních umělcích. Ukázka měla pro žáky velký motivační význam, protože pak s chutí nacvičovali Smetanovy sbory i pro školní oslavu.
Tato slavnostní událost byla naplánována na 27.dubna 1924 a konala se ve škole za účasti veřejnosti. Žačky pro tento den řádně vyčistily a vyzdobily třídu. Od ředitelství dívčí měšťanské školy v Třešti byl zapůjčen portrét Bedřicha Smetany a obraz „B. Smetana mezi svými přáeli“, které žákyně ověnčily zelení a praporky. Na úvod slavnosti promluvil řídící Jan Liška a poté následovaly recitace střídavě s ukázkami sborů a výňatků z oper, které zahrálo třešťské kvarteto ve složení B. Náhůnek, Jaroslav Novák, Josef Liška a Jan Liška. Vystoupení žáků i hudebníků se setkalo s tak výrazným diváckým ohlasem, že byli všichni okamžitě pozváni, aby celý program zopakovali i v Rantířově, což se pak opravdu uskutečnilo 4.května v tamní sokolovně. Pro vylepšení hudební výuky zakoupil kostelecký odbor Národní jednoty použité harmonium z Třeště, a to bylo umístěno ve třídě. Koncem dubna též žákům přednášel o tuberkulóze státní obvodní lékař Dr. Kürschner z Jihlavy. Svátek práce připomenul učitel v občanské výchově pojednáním o práci tělesné i duševní a jejím významu pro lidstvo.
Osmého června se 10 starších žáků zúčastnilo zájezdu do Znojma, kde se konal sjezd Národních jednot z menšinových škol. Velký průvod prošel městem a skončil v parku u kláštera Louka, a tam proběhl tělocvičný a hudební program, v němž vystoupili i kostelečtí žáci. Národní jednota se postarala dětem o občerstvení a ubytování. Hned příštího dne po návratu do Jihlavy, se tam konala slavnost „Za českou Jihlavu“, jíž se zúčastnily všechny menšinové školy z Jihlavska. Účast lidí, a to i ze vzdáleného okolí, byla veliká. Nejprve prošel městem, vyzdobeným vlajkoslávou, impozantní průvod, kterému nevadila ani částečná nepřízeň počasí, když odpoledne začalo drobně pršet. Řídící Liška byl nadšen zjištěním, že Jihlava se stává českým městem a smutně si vybavoval své žákovské vzpomínky na rok 1902, kdy zde cvičil na sokolském vystoupení a byl svědkem, kterak byli Češi i na veřejných ulicích přepadáváni německými nacionálními zuřivci. Byli pobodáni a popliváni, takže nakonec muselo ke sjednání pořádku při odjezdu návštěvníků z Jihlavy zasáhnout i vojsko. Taktéž v roce 1910 došlo k národnostním srážkám a tehdy bylo dokonce několik Čechů i usmrceno. Zato současný průvod se nesl v duchu upřímné radosti. Pochodovalo v něm 18 žáků a 8 žaček z Kostelce, přičemž byla děvčata oblečena ve vlastnoručně zhotoveném kroji, dle návrhů sourozenců Doubkových. Kroj tvořila skládaná modrá sukně a bílá halenka černě vyšívaná národním vzorem a doplňoval jej vyšívaný čepeček s holubičkou. Průvod došel až na sokolské cvičiště, kde se potom konaly různé míčové hry.
Na konci června pak ještě kostelečtí školáci podnikli výlet na hrad Roštejn. Vlakem dovezl výpravu do Třeště a následoval dvouhodinový pěší výstup ke hradu, kde děti prohlédly nádvoří, kapli, hradní místnosti i sklepy a pouze prohlídka věže, poškozené nedávným požárem, jim nemohla být nabídnuta. Stejnou cestou se pak výprava vracela zpátky a nikdo si nestěžoval na únavu, přestože zde byli i ti nejmladší školáci.
29.června se ukončoval školní rok slavností „V břízkách“ u továrny. Byl to již čtvrtý školní výlet tohoto druhu a vystoupila na něm 40-ti členná chlapecká hudba z Třeště. Celou slavnost zahajoval průvod od školy se státní vlajkou v čele, který za doprovodu hudby došel na výletiště, kde proběhl pestrý program. Veškeré žactvo v krojích vzdalo hold státní vlajce a na ten navázala recitace vážných i žertovných básní, dále dvoj a trojhlasé zpěvy, cvičení chlapců s praporky a prostná cvičení děvčat na směs národních písní, kterou připravil řídící Liška. Vrcholem programu byla divadelní hra v přírodě od V. Plavce „Jeden za druhého“. Díky početné návštěvě diváků z Třeště byla účast na slavnosti velmi dobrá. Smutné však bylo definitivní loučení několika žáků se školou kvůli jejich odchodu do života nebo na školu měšťanskou. Při mnoha objímáních, slzách i hlasitém pláči učitel Liška se zadostiučiněním konstatoval, že dětem kostelecké škola opravdu přirostla k srdci, což ostatně potvrzovala i skutečnost, že za celý rok neměl žádný žák ani jeden neomluvený půlden.
Z mimoškolní činnosti se jako nejvýznamnější jevila práce Divadelního odboru Národní jednoty, který v uplynulém školním roce sehrál celkem čtyři divadelní představení. Hrála se „Palackého třída č. 27“ od F.F. Šamberka, dvakrát byla předvedena hra „Dva světy“ od J. Ladeckého a jedno představení hry V. Štecha „Třetí zvonění“. Navíc do Kostelce zavítali i třešťští ochotníci s hrou K. Horkého „Srážka vlaků“. Všechny tyto hry byly poněkud lehčího žánru, ale byly takto vybrány úmyslně, aby přilákaly co nejvíce diváků.
Ve školní kronice učitel Liška pochválil české obyvatelstvo Kostelce za hojnou účast při všech politických oslavách, kulturních akcích i školních slavnostech a především za přispívání do humanitních sbírek. Nemohl si však nepostesknout na chování kontroverzního kosteleckého faráře, který ve svých německých kázáních hřímal z kazatelny proti akcím české školy a odsuzoval mravy českých dětí, které prý jen zpívají a cvičí a do kostela řádně nechodí. Přitom on sám ve škole vedl výuku náboženství a byl tudíž za mravy svých žáků přinejmenším spoluzodpovědný.
Další školní rok, a sice rok 1924/25 se zahajoval prvního září 1924. V německé škole, vedené Josefem Bürgelem, s 33 žáky (17 chlapců a 16 děvčat), ve škole české s 22 žáky (15 hochů a 7 dívek). Ředitel české školy Liška měl hned několik důvodů ke spokojenosti, jednak byl jmenován pro zdejší školu správcem definitivním a jednak dětské osazenstvo školy posílilo o další tři žáky v první třídě a jeden žák ze smíšeného manželství sem dokonce přestoupil ze školy německé. Deset dětí odmítlo účast ve výuce náboženství. Důležitou novou pomůckou, která se díky zápůjčce od jihlavského Osvětového sboru ocitla v kostelecké škole, byl skioptikon. Jím pak byly po celou zimní sezónu promítány diapozitivy k různým přednáškám, především pro starší žáky, ale byla jím obohacena i pohádková besídka 20.září promítáním světelných obrazců. Svého uplatnění došel promítač i při výročí Komenského 18.11., kdy jím byla doplněna učitelova přednáška. Na den vzniku republiky 28.10. si učitel Liška připravil přednášku s názvem „Den svobody – pro české dítě“. Po ní sehráli kostelečtí ochotníci za spoluúčasti školních dětí Liškovu divadelní hru „Z poroby k svobodě“. I z této akce vzešel malý finanční výtěžek, který byl odeslán do Brna „Zemské péči o mládež“ jako výraz podpory potřebných českých dítek v jiných obcích.
V listopadu konečně mohly kostelecké děti začít naplňovat Masarykovo heslo „spořivostí k blahobytu“, když byla zřízena školní spořitelna. Každý žák, který naspořil alespoň deset korun, dostal z výtěžků tanečních hodin dalších 5 Kč a tento obnos byl deponován u Cyrilometodějské záložny v Třešti, která současně zdarma věnovala žákům vkladní knížky. Byly uloženy ve škole a dle úmluvy pak žákům byly vydávány jenom při opuštění školy, přestěhování nebo dovršení 14 roků. Správce Liška si pochvaloval, že rodiče i děti začínají správně chápat význam spoření.
I tradiční mikulášská besídka proběhla s obdarováváním dětí ovocem a cukrovinkami. Hned druhý den po ní odjelo 16 žáků do Třeště na divadelní představení tamních ochotníků – Jiráskovy „Lucerny“. Předtím se však ještě uskutečnila exkurze do továrny na sukna.
Únor roku 1925 byl věnován inspekčním visitacím. Nejprve přijel 14.2. do české školy na návštěvu inspektor Václav Komrs a pak 20.2. do německé školy Franz Wiessgott. Koncem února pak ještě v německé škole obnovili místní školní radu. Pod předsednictvím Johanna Eigela do ní byli ještě zvoleni Franz Russwurm a farář Vrbka.
Prvního března sehrály české děti z dorostu „Čs. červeného kříže“ (kam ostatně náleželi všichni žáci české školy) dětskou divadelní hru „Začarovaná země“. Napsal ji lékař MUDr. K. Driml a jednalo se o alegorickou pohádku o boji proti tuberkulóze. Rolí zde bylo mnoho, a tak někteří malí herci museli účinkovat i ve více úlohách, ale přesto si vysloužili obdiv obecenstva, které neskrblilo potleskem. Finanční zisk z představení byl uložen pro potřeby spolku.
Březnové 75. narozeniny presidenta Masaryka byly připomenuty v obou školách. V německé škole dostali žáci posledního ročníku pamětní spis „T.G. Masaryk“. V české škole nechal učitel Liška pod obrazem prezidenta vyzdobit jeviště a na něm proběhly po úvodním Liškově proslovu recitace, zpěvy písní a vyprávění příhod na téma „Masaryk a děti“. Prvňáčci přednášeli básničky o tatíčkovi Masarykovi, značnou pozornost upoutaly dvou až čtyřhlasé zpěvy žáků a zejména emotivní sbor „Osiřelo dítě“.
V březnu se také usnesla správa kostelecké továrny na uzeniny, že bude zdarma poskytovat přespolním školákům denně teplou polévku, což bylo vítaným přínosem hlavně pro děti z Vysoké, jejichž zimní cesty do školy byly vskutku náročné. Škola písemně poděkovala továrně za její rozhodnutí. Karel Doubek z Vysoké obdržel navíc novou zimní obuv ze školního fondu.
V dubnu a květnu se pak uskutečnila dvě kinematografická představení v jídelně továrny, při nichž se promítaly filmy „Po stopách dravé zvěře v Africe“ a „Nanuk, člověk primitivní“. Promítalo se přístrojem, zapůjčeným Osvětovým sborem jihlavským a v publiku se sešlo žactvo z Kostelce, Dolní Cerekve i Cejle. Společnost pro zpeněžení lihu v Praze darovala na přímluvu pana poslance Staňka kostelecké škole 500 Kč, které měly být využity dle instrukcí Ministerstva školství a národní osvěty. Toto opatření však ředitel Liška ve školní kronice komentoval posteskem, že lépe by bylo vydat zákon o prohibici, který by znemožnil nebo alespoň omezil požívání alkoholu, který je příčinou toho, že někdy do škol přicházejí děti natolik poškozené, že z nich ani nejlepší učitel nedokáže vychovat řádné občany republiky. Ještě v květnu vyjelo 19 kosteleckých dětí do Jihlavy, aby v městském divadle shlédly operu Prodaná nevěsta, hranou pro venkovskou mládež. Ve dnech 21. až 24. května 1925 se Jan Liška zúčastnil v Jihlavě kurzu tělocviku a her na volném vzduchu, vedeném docentem profesorem Adamem a zaměřeném na zlepšení zdravotního stavu dětí. Učitelé tak byli seznámeni teoreticky i prakticky s novými trendy ve výuce tělovýchovy. Z výtvarných prací žáků školy byly vybrány ty nejlepší, mezi nimiž zejména vynikaly kresby Karla Doubka, a byly odeslány na školskou výstavu do Kroměříže.
14.června sehráli kostelečtí žáci v Dolní Cerekvi divadelní hru „Kněžna Katuše“, jejímž autorem byl jejich učitel Liška. 25 hudebních vložek ke hře napsal autorův bratr Josef Liška. Ačkoliv tato hra byla dosti náročná na provedení po stránce herecké i hudební, žáci se jí zhostili velice zdárně a vyprodaný sál při odpoledním představení pro děti i večerním pro dospělé bouřil ovacemi a často malé herce odměňoval nadšeným potleskem přímo na otevřené scéně. Zásluhu na úspěchu měl i cerekvický Sokol, který zapůjčil jeviště, mnohé rekvizity a všestranně nezištně kostelecký soubor podporoval. Stejný úspěch se opakoval i při dalším představení v Třešti 24.června, kde zase divadelní náležitosti poskytli zdejší ochotníci a Červený kříž. Jan Liška si velmi pochvaloval úspěšnou divadelní sezónu a konstatoval, že při této činnosti dokázali všichni účinkující, včetně prvňáčků, odhodit trému a nácvik rolí jim byl dobrou paměťovou průpravou, zdokonalením výslovnosti a také vylepšením práce s mateřským jazykem, který zdaleka ne všechny zdejší děti dobře ovládaly. Divadelní práce se odehrávala výhradně v mimoškolní době a účast na ní byla podmíněna dobrým prospěchem dětí. Nezanedbatelný byl při ní též efekt finanční a sociálně spravedlivý přístup, umožňující i nejchudším dětem ze vsi dostat se do divadla. Práce v Červeném kříži přinesla krom hygienické osvěty a zdravotnického poučení o ošetření drobných úrazů i malé charitativní příspěvky pro Ústav mrzáčků v Králově Poli a pohořelým a povodní postiženým v Brtnici.
V německé škole učinila platový postup v červnu 1925 učitelka ručních prací Marie Neubauerová, když byla zařazena do 9. platové třídy 2. stupně. Konec školního roku 27.června oslavila německé škola zcela tradičně bohoslužbou. Významnou skutečností pro tuto školu bylo i uzavření německé školy ve Dvorcích pro malý počet žáků ke konci školního roku 1925. Němečtí školáci ze Dvorců byli od tohoto okamžiku přiškoleni do Kostelce a současně se Jakub Kriegsmann ze Dvorců stal členem kostelecké školní rady.
Ředitel české školy Liška ve školní kronice shrnul i kulturní činnost mimoškolní, která se žáků nebo učitelů dotýkala. Za hlavní aktivitu označil fungování místního odboru Národní jednoty, který svolal na 13.ledna 1925 valnou hromadu, na níž Liška pronesl plamenný projev, nabádající české obyvatelstvo vesnice ke svorné spolupráci. Pravidelně jednou týdně se konaly různé osvětové přednášky, doprovázené světelnými obrazy a navíc i oslavy významných dnů v roce, kde se zapojilo i žactvo. Oslava 28.října s proslovem a divadelní hrou vynesla při sbírce 320 Kč pro Zemskou péči o mládež. Přednášky byly navštěvovány průměrně 50-ti posluchači a jejich výdělek 742 Kč posloužil po zaplacení režijních nákladů k zakoupení vlastního promítače – skioptikonu. Vyrobil jej pan Štefka, oficiál čs. státních drah. Jedinou vadou se Liškovi zdála skutečnost, že přednášky se musely konat v místním hostinci, který se mu pro takovou činnost nezdál vhodným prostředím. V prosinci a lednu se opět konaly taneční hodiny a vynesly částku přes 200 Kč, pomocí níž se mohla dále rozmnožit kostelecká česká veřejná knihovna. V poslední lednový den 1925 se konal již 4.ples místného odboru Národní jednoty, z jehož výtěžku mohl být doplacen dluh za jeviště a divadelní inventář. V březnu kostelečtí divadelníci z Národní jednoty úspěšně sehráli jednoduchou operetu Luciper a podali tak důkaz, že i ve skromných podmínkách se při dobré vůli dají realizovat obtížné věci. Dobré vůle a chuti k práci však u českých kostelečáků Liška nacházel poměrně málo a dosti si stěžoval na nesnášenlivost místních Čechů, která už dokázala pokazit nejednu dobře připravenou věc.
Závěrem kronikářského zápisu zmínil Liška i záležitosti politické. Jednak to bylo otevření Legiodomu v Jihlavě dne 14.prosince 1924 za veliké účasti publika i z širokého okolí. Během slavnosti promluvil jménem menšinového učitelstva i Jan Liška, ale přesto si nebyl zcela jist, zda se tento dům stane proklamovanou českou „kulturní a hospodářskou tvrzí na půdě jihlavské“.
Rok 1925 byl pro Jihlavu významným i vzhledem k obecním volbám, konaným 22.března. Zvítězila v nich česká menšina, která získala 22 míst v zastupitelstvu oproti 16-ti německým mandátům. Čtyři pak získali komunisté, z nichž 3 byli Češi a jeden Němec. Liška ve výsledku voleb viděl velkou příležitost jihlavských Čechů učinit ze svého města kulturní střed celého kraje.
připravil Dr. Přemysl Fučík
