Ve všech třech obcích kostelecké farnosti, tedy ve Dvorcích, Salavicích i Kostelci, probíhala v první polovině 20. století školní výuka na školách českých i německých, jelikož se jednalo ve všech případech o vesnice národnostně smíšené s převahou německou. Zatímco ve Dvorcích se česká škola s německou několikrát prostřídaly v téže budově, v Kostelci se obě instituce musely podělit o budovu jedinou a v Salavicích byly pro vzdělávání dětí vystavěny domy dva.
Protože salavické školství bylo od počátku zcela samostatné a s Kostelcem jej pojila pouze osoba faráře jako učitele náboženství, připomeňme si nejprve tuto obec. Výuka dětí tu probíhala již od samotného přelomu 18. a 19. století, nejprve v soukromém domě č. 44 (Finkelstübel) a od roku 1808 ve vlastní školní budově, vystavěné na horním okraji Salavic při popické silnici (dnes tento dům slouží jako hostinec a nese číslo 40). Po vzniku samostatné ČSR se prosazovala snaha o posílení české národnosti v menšinových komunitách, což se projevilo výrazně právě v Salavicích. V blízkých českých Jezdovicích probíhaly již v roce 1927 přípravné práce pro výstavbu nové školy, ale tento projekt byl na zásah výboru Národní jednoty a jihlavského starosty zrušen a česká škola byla v rozmezí let 1928-1929 postavena v sousedních, většinově německých Salavicích, přestože českých žáků měla tato ves jen 4 až 6. Škola (č.p. 50) byla postavena v blízkosti železniční stanice na okraji obce, přiléhajícím k Jezdovicím, odkud sem docházelo 55 školáků a navíc i 15 až 20 dětí předškolních do mateřské školy. V budově se krom dvoutřídní školy obecné a školky mateřské nalézal byt pro řídícího učitele a též bydlení pro druhého učitele a učitelku mateřské školky. Vyučovat se tu začalo v roce 1929 a výuka trvala do přelomu let 1939/40, kdy byla česká škola zrušena německou okupační mocí a přestěhována sem německá mateřská škola. Po osvobození byla budova navrácena svému původnímu účelu.
Politické a společenské proměny rovněž výrazně ovlivňovaly osudy školy dvorecké. Do konce 19. století byly Dvorce přiškoleny ke Kostelci a teprve prvního dne nového století se začalo tehdejších 34 dvoreckých školáků vzdělávat ve vlastní německé škole. Jejím správcem byl od počátku jihlavský rodák Emanuel Markus, který současně zastával i funkci jednatele Schulvereinu pod spolkovým předsednictvím starosty obce Jana Krautschneidera. Učitel Markus se narodil 1864, v Jihlavě absolvoval i gymnázijní studium a v roce 1891 prokázal své schopnosti k učitelskému povolání. Prošel školami ve Ždírci, Pohledu a Hubenově, aby na celý zbytek své dráhy zakotvil ve Dvorcích. Založil tu rodinu, měl dvě děti a po 40 letech služby se zde dočkal i penze, když byla tato německá škola roku 1925 zrušena. Markus však byl osobou i poněkud problematickou, jak se ukázalo při propuknutí 1. světové války, když zapsal do kroniky místního hospodářského spolku, kterak on sám coby obecní tajemník svojí nadšenou propagační řečí vychválil mobilizační vyhlášku. Přiměl tím údajně své rukující spoluobčany k nadšenému zpěvu, výkřikům „Sieg“ a slavnostnímu průvodu odvedenců k vlaku. Ve skutečnosti však dvorečtí záložníci a jejich rodiny přijali mobilizaci s rozpaky a slzami lítosti a strachu. Učitel Markus se s odvedenci rozloučil jen podáním ruky ve dveřích svého domu a na vlakovou stanici s nimi vůbec nešel. Po profesionální stránce byl svými nadřízenými učitel Markus hodnocen jako liknavý a málo snaživý, ve dvorecké škole mu postupně ubývalo žáků (po válce v roce 1919 jich bylo ještě 31, v roce 1923 již jen 26 a do školního roku 1924/25 nastoupilo pouhých 19 školáků), a to vše vedlo k uzavření německé školy roku 1925. Němečtí školáci museli od této chvíle opět docházet do Kostelce a v uvolněné budově byla po adaptaci otevřena škola česká. Výnosem politické správy v Německém Brodě převzal počátkem září 1925 budovu jako nový správce české školy krasoňovský rodák Richard Machek a musel nejprve nechat školu vyčistit, a jelikož v ní po německé škole zůstaly jen dvě odřené tabule, dvě prázdné skříně a lavice, musel urychleně opatřovat nutné vyučovací pomůcky. To se uspokojivě zdařilo až v průběhu školního roku. Machek byl absolventem učitelských kurzů v Humpolci, v Poličce a v Soběslavi, učiteloval v Krasoňově, Malých Bříštích, Branišově a Dušejově, až se konečně na vlastní žádost dostal do Dvorců. 6. září se tu konečně mohla konat významná slavnost otevření české státní menšinové školy, započatá průvodem od nově vystavěné kolonie domků na železniční zastávce Dvorce- Mirošov za účasti Sokolů, legionářů, hasičů a řady zástupců úřadů a korporací, kteří posléze pronesli slavnostní projevy na shromáždění ve Dvorcích. Následovala sokolská tělocvičná vystoupení a na závěr lidová veselice. 7. září pak započala výuka pro 17 dětí, k nimž v průběhu roku ještě 4 přibyly, především příchodem dětí železničních zaměstnanců z nové kolonie, a končilo se se stavem 21 školáků. Škola si v dalších letech vedla pod Machkovým vedením dobře, zejména když učitel byl i aktivním Sokolem, jednatelem Národní jednoty Pošumavské, vedl obecní písemnosti a současně se ukázal být i nadšeným vlastivědcem a kronikářem. Od 1. června 1929 byla ve Dvorcích otevřena i škola mateřská, umístěná v domě mlynáře Josefa Pekárka, v níž učili Helena Vestfálová a Marie Blokšová. Za okupace byl Machek nucen z příkazu úřadů nejprve na čas školu přestěhovat do školy mateřské a pak ji zcela zavřít. Školní budova se v letech 1939 až 1944 stala znovu stánkem školy německé, aby se po osvobození definitivně stala školou českou.
Národnostní úsilí mladé Československé republiky přineslo i zřízení české školy v další výrazně německy osídlené obci jihlavského jazykového ostrova – Kostelci. Starobylou školní budovu za kostelem rozdělilo úřední nařízení na dvě jednotřídní školy, na českou a německou. Česká začala fungovat ve školním roce 1920/21, ale fakticky až od začátku dubna 1921, pod vedením třešťského rodáka Jana Lišky, zatímco německá byla řízena Josefem Bürgelem (viz z románu Boženy Němcové. Jeviště pro toto divadlo pomohli vybudovat třešťští Sokolové. Blížící se bouře však zdárné představení ukončila předčasně, avšak toto bylo později úspěšně vynahrazeno dalšími reprízami, a to jednak v Isternitzově hostinci v Kostelci, dále dvakrát v Dolní Cerekvi a konečně i v Třešti. Kladný morální dopad slavnosti i divadla ve vsi hodnotil Liška velmi vysoko a zanedbatelný nebyl ani finanční přínos celé akce pro českou školu předcházející článek o počátcích českého školství v Kostelci). Obě národní školy vedly své kroniky o důležitých událostech ve škole i mimo ní, a to poměrně zevrubně. Přitom je pozoruhodné a hned na první pohled nápadné, jak obě kroniky důsledně mlčely o existenci školy sousední, přestože obě tyto instituce oddělovala od sebe jen úzká školní chodba a děti na sebe o přestávkách otevřenými dveřmi pokukovaly. Přitom cíle výuky byly nepochybně v obou školách shodné, oslavy významných výročí a připomínky slavných osobností probíhaly v obou školách paralelně a děti se dobře znaly z mimoškolního života. Jediným odlišením byl vyučovací jazyk.
Pokračování německé školní kroniky se zachovalo až od roku 1924, takže o skutečnostech v německé škole let předcházejících víme jen velmi málo. Z inspekčního hlášení se dozvídáme, že ve školním roce 1921/22 chodilo do německé školy 44 žáků – 24 chlapců a 20 děvčat, učitelský sbor doplňovala vedle řídícího Bürgela učitelka ručních prací Marie Neubauerová a farář Vrbka vyučoval náboženství. Inspektor německých škol Bruno Wondra uskutečnil svoji návštěvu v Kostelci 4. května 1922 a neshledal žádné závažné nedostatky.
Jan Liška ve své kronice dosti podrobně vypsal další rozvoj české školy a její doplňování potřebnými pomůckami v tomto druhém roce svého zdejšího působení. Výuku zahájilo toho roku 22 dětí, 8 chlapců a 14 dívek, učitelský sbor zůstal proti loňsku nezměněn, tedy krom sourozenců Liškových působil i v této instituci farář Vrbka jako učitel náboženství. Nových výukových pomůcek a názornin se nakonec shromáždilo tolik, že veliká skříň byla zcela přeplněna a nastaly potíže s umísťováním pomůcek dalších. Dětem se výuka, často oživovaná názorným předváděním údajně velice líbila, a tak děti do školy chodily vzorně i v největších zimních vánicích, takže toho roku vůbec nebylo žádných neomluvených hodin. V létě Liška zase často brával děti na vycházky a vyučoval v přírodě. V drsném zimním období pak vyjednal s orgány Československé péče o dítě tzv. „polévkovou akci“, kdy paní Isternitzová za přidělené prostředky vařila ve svém hostinci přespolním dětem polévky pro zahřátí. Při Mikulášské nadílce mecenáši české školy podělili žáky cukrovím a ovocem. Národní jednota Pošumavská a Národní jednota pro jihozápadní Moravu obdarovaly kostelecké děti oblečením, obuví, ale i knížkami a podobně učinila i zlínská firma Baťa. Mimořádnou příznivkyní české školy se stala manželka místního továrníka paní Bílková, která posílala příspěvky peněžní i naturální, a navíc věnovala škole též vycpaniny ptáků a akvárium.. Další finanční dary byly poukázány ze svateb, a za ně škola pořídila další preparáty pro přírodopisný kabinet. Ve významných dnech, jakými byly 28. říjen (vznik ČSR), 7. březen (narození TGM) a 28. březen (narození J.A. Komenského) uspořádala škola malou slavnost přímo ve třídě bez účasti veřejnosti. Bylo to každoročním pravidlem a stejné oslavy se konaly i ve škola německé. Pouze oslava 28. října byla toho roku poněkud zakalena současnými politickými událostmi s chystaným monarchistickým převratem v Maďarsku a očekávanou mobilizací u nás. Koncem kalendářního roku vzal Jan Liška dospělejší žáky na výlet do Jindřichova Hradce s prohlídkou tamního zámku, města i okolí.
Inspektor menšinových státních škol pan Václav Komrs vykonal svoji inspekční návštěvu v kostelecké škole 1. března a byl s prací a výsledky nové instituce nadmíru spokojen a označil je nejlepším ohodnocením.
22. června uspořádala česká škola slavnost „V břízkách“, jíž předcházela ve třídě dopolední výstava výkresů, dívčích ručních prací a vyučovacích pomůcek, která se návštěvníkům, včetně německých obyvatel, velmi líbila. Přes proměnlivé počasí se ke slavnosti sjelo více než 1.200 účastníků ze širokého okolí. Dostavili se dokonce i žáci z Hříběcího na Hornocerekvicku. O půl třetí odpoledne vyšel ze školy průvod v čele se státní vlajkou za vyhrávání třicetičlenné chlapecké kapely z Třeště pod vedením učitelova bratra Josefa Lišky. Na místě slavnosti potom řídící Liška pronesl zahajovací proslov a začalo vystoupení dětí. Nejprve recitace vážné i žertovné, po nich tělocvičná vystoupení žáků oblečených v barvách státních vlajky a k večeru děti sehrály divadelní výstup „Babička v zámku“, což byla H.B. Plumlovskou upravená scéna z románu Boženy Němcové. Jeviště pro toto divadlo pomohli vybudovat třešťští Sokolové. Blížící se bouře však zdárné představení ukončila předčasně, avšak toto bylo později úspěšně vynahrazeno dalšími reprízami, a to jednak v Isternitzově hostinci v Kostelci, dále dvakrát v Dolní Cerekvi a konečně i v Třešti. Kladný morální dopad slavnosti i divadla ve vsi hodnotil Liška velmi vysoko a zanedbatelný nebyl ani finanční přínos celé akce pro českou šk předcházející článek o počátcích českého školství v Kostelci). Obě národní školy vedly své kroniky o důležitých událostech ve škole i mimo ní, a to poměrně zevrubně. Přitom je pozoruhodné a hned na první pohled nápadné, jak obě kroniky důsledně mlčely o existenci školy sousední, přestože obě tyto instituce oddělovala od sebe jen úzká školní chodba a děti na sebe o přestávkách otevřenými dveřmi pokukovaly. Přitom cíle výuky byly nepochybně v obou školách shodné, oslavy významných výročí a připomínky slavných osobností probíhaly v obou školách paralelně a děti se dobře znaly z mimoškolního života. Jediným odlišením byl vyučovací jazyk.
olu. Smýšlení zdejších Němců směrem k české škole nepovažoval za nijak nepřátelské, i když k určitým výstřelkům během slavnosti došlo, protože se část olu. Smýšlení zdejších Němců směrem k české škole nepovažoval za nijak nepřátelské, i když k určitým výstřelkům během slavnosti došlo, protože se část německých mladíků vzdorovitě ozdobila německými symboly dubových listů a během hraní státní hymny nesmekli. Češi to ponechali bez povšimnutí.
V prvních červencových dnech roku 1922 se v Brně konal sjezd menšinových škol, uspořádaný Národní jednotou pro jz. Moravu, kde mezi 2.000 českých dětí nechyběla ani delegace z Kostelce, provázená třešťskou chlapeckou kapelou, která v Brně způsobila značnou senzaci. Děti si prohlédly pamětihodnosti města, navštívily dětské divadelní představení „Svatoň a Milena“ v Národním divadle a v neděli pochodovaly ve slavnostním průvodu městem. Odpoledne sedmnáct kosteleckých cvičenců na sokolském stadionu předvedlo své vystoupení v krojích za doprovodu dětské kapely, která pak za velkého diváckého ohlasu vyhrávala až do večerního odchodu. Nazítří pokračoval výlet cestou přes Blansko k Macoše s prohlídkou propasti, Punkevních jeskyní i jeskyně Kateřinské, kde všude dětská kapela vyhrávala v akusticky impozantních prostorách. Domů se děti vrátily sice poněkud unavené, ale zato plny nezapomenutelných dojmů.
Do školní kroniky neopomenul řídící Liška zaznamenati též mimoškolní kulturní vzdělávání, rozšiřování školní knihovny , odebírání vzdělávacího týdeníku pro široké vrstvy „Nový lid“, jehož se v Kostelci odebíralo 20 výtisků a ve Dvorcích 10. Především mezi čtenáři tohoto časopisu byla provedena sbírka ve prospěch hladovějících v bolševickém Rusku, která vynesla 422 Kč.
V Salavicích se toho roku opravovala kaple a pod omítkou byly nalezeny starobylé malby českých patronů, což Jan Liška považoval za důkaz, že vesnice byla kdysi česká a současně o objevu informoval Zemský památkový úřad v Brně. Salavičtí si však pospíšili s novou výmalbou a staré obrazy zakryli.
Pro hájení menšinových českých zájmů na Jihlavsku a Štocku bylo v Jihlavě ustanoveno nepolitické „Sdružení čs lidu“, do něhož se přihlásilo z Kostelce 8 členů. S velkým zadostiučiněním hodnotil Liška konání v blízkém Rantířově, který označil za „dobytou baštu“, jelikož zde byla pro nedostatek žáků zrušena německá škola a v nádherné budově, vystavěné Schulvereinem, byla umístěna škola česká, zatímco v místnostech dosavadní české školy vznikla tělocvična nově založené rantířovské odbočky jihlavského Sokola a český hostinec.
Správce kostelecké školy však nešetřil dalšími mimoškolními aktivitami. Uspořádal přednášku s promítáním světelných obrazů na téma: „T.G. Masaryk, jeho život a dílo“, k níž navíc připojil pro děti pohádku „O dvanácti měsíčkách“. Přednášel i v Hodicích při zřízení zdejší odbočky Sokola, v Třešti přednášel o Mistru Janu Husovi, o K.H. Borovském a o 28. říjnu, a v Cejli rovněž o K.H. Borovském. Kosteleckou českou menšinu nadchl svým konáním natolik, že se zúčastnila „Legionářského zájezdu do Jihlavy“, odhalení pamětní desky K.H. Borovského v Batelově a sokolského cvičení v Rantířově. Posteskl si však nad skutečností, že ještě přes deset kosteleckých dětí ze smíšených rodin chodí do německé školy a několik rodilých Čechů stále straní Němcům. Dalším velkým problémem toho roku pro učitelstvo bylo porušení tzv. paritního zákona, který zajišťoval učitelům stejné finanční hodnocení jako úředníkům. Pobouření učitelů, které proběhlo v celé republice, nebyl ušetřen ani kostelecký správce Jan Liška.
Během prázdnin dovybavil kostelecký truhlář pan Hromádka českou školu 12 novými dvousedadlovými lavicemi a též přibývalo nových školních pomůcek. Jelikož česká škola neměla svůj vlastní kabinet, nadále pokračovaly potíže s jejich uskladněním. Do školního roku 1922/23 se zapsalo 20 žáků, z nichž bylo 15 kosteleckých, 3 z Vysoké, 1 ze Salavic a jeden žák se nově přihlásil ze Dvorců, jelikož tyto vsi dosud neměly vlastní českou školu. Správce Liška usilovně bojoval o každého žáka do své školy, a tak když se stalo, že české děti Marie a Václav Dubovi po opětovném provdání jejich ovdovělé matky za Němce Krautschneidera, byly poslány do německé školy ve Vysoké, pokusil se je Liška vyreklamovat. Ještě předtím o prázdninách však osobně navštívil matku dětí a přemlouval ji, aby je do německé školy neposílala s ohledem na dědečka, který tak těžce nese příklon rodiny k němectví. Veškerá Liškova snaha však v této věci vyzněla naprázdno, ale když během školního roku přibyly další dvě žákyně a zvýšily stav žactva na 22, mohl optimisticky konstatovat, že „česká věc je v Kostelci na postupu“.
V tomto školním roce ještě nebyl zcela upraven poměr církve a školy, a tak se stávalo, že německá škola slavila církevní svátky, a to i ty, které již byly zrušeny i samotným papežem, a k těmto oslavám se připojovaly i děti z kosteleckých smíšených rodin. Navíc se prohlubovaly konflikty rodičů s místním kontroverzním farářem Františkem Vrbkou, takže řada rodičů žádala vyřazení svých dětí z výuky náboženství, což však dle zákona učitel Liška v průběhu školního roku udělat nemohl.
Oslav vzniku republiky 28. října se kostelecké děti zúčastnily na jihlavském náměstí, kde navíc jejich učitel pronesl projev jménem menšinového učitelstva. V Jihlavě též navštívily koncert „Bakulových zpěváčků“, který se jim velmi líbil. Při Mikulášské nadílce dostaly děti cukroví a ovoce a ty starší dokonce knihu Babička od Boženy Němcové.
Správce Liška se snažil povznést i úroveň zábavy české menšiny, a proto začal pořádat pro dospívající mládež z Kostelce a okolí taneční hodiny, v nichž mládež naučil tančit mimo jiné i Besedu a Národní čtverylku. Připojoval i výuku společenského chování. Na tyto kurzy pak navázal 1. český ples v Kostelci 2. února 1923 a ten se mimořádně vydařil, neboť svým čistým výnosem 1.100 Kč značně posílil školní pokladnu. Cílem se stalo pořízení nového divadelního jeviště, což se potom v měsíci červnu opravdu podařilo. Rozrůstala se i veřejná knihovna, jejíž kapacita přesáhla 100 svazků a čtenářský zájem stále sílil.
S nástupem roku 1923 vstoupil v platnost nepříjemný zákon o snížení platů učitelů, kterážto skutečnost se v počátku jevila méně citelným narušením životního standartu učitelů, protože ceny výrobků klesaly. Tento trend se ale po čase výrazně změnil a ochuzení učitelé byly velmi rozhořčeni. Zmíněné opatření bylo součástí nekompromisní monetární politiky ministra financí dr. Aloise Rašína, jehož snem byla směnitelnost české koruny za zlato a jeho politikou byla stálá deflace. Svými výnosy pobouřil nakonec celou společnost od presidenta až po strádající chudinu. Přesto, když na něho komunistický anarchista Šoupal spáchal 5.ledna 1923 atentát a ministr po šesti týdnech bolestivého umírání 18. února zemřel, byla česká veřejnost otřesena. V den ministrova pohřbu uspořádal Jan Liška v kostelecké škole smuteční slavnost, při níž promluvil o životě a tragické smrti dr. Rašína a na škole vyvěsil černý prapor.
19. ledna přijel na inspekci Václav Komrs a shledal působení správce školy velmi dobrým, načež se Liškovi dostalo pochvalného uznání i od ministerstva školství a národní osvěty, a to jak za práci školní, tak i za činnost mimoškolní. Při oslavě narozenin T.G.Masaryka 7. března vysvětlil učitel žákům úlohu presidenta osvoboditele a rozdal jim brožurku Jana Herbena „Poslední pohádka“.
Z mimoškolních událostí zaznamenal Liška do kroniky přechod zdejší pošty do českých rukou, když se 1. února 1923 prvním poštmistrem stal pan Josef Novák, válečný invalida z Rosic u Brna. Dalším mezníkem pak byl 1. červen, kdy byla v Kostelci založena místní odbočka Národní jednoty pro jz. Moravu. Na ustavující schůzi pronesl učitel Liška tak plamenný projev, že se po něm hned 85 občanů do jednoty přihlásilo, což byl úctyhodný počet v národnostní menšině, čítající pouhých 141 lidí.
S nástupem pěkných jarních dnů mohla škola konat vycházky do přírody s vlastivědnou a přírodovědnou výukou. Na místech větších rozhledů se žáci orientovali s pomocí mapy, navštívili kostelecké tvrziště, Galgenbügel a Čeřínek a vyšli si i do žulového lomu u Cejle. V polovině května ale nastalo deštivé počasí, které vycházky pro tento školní rok ukončilo, protože trvalo až do konce června. Na samém konci školního roku byl uspořádán již třetí školní výlet v „Břízkách“, kde děti sehrály divadelní hru „Honzo, Honzo“ od V.Šindeláře. Přes nestálé počasí se nakonec dostavilo na 700 diváků, kteří byli opět nadšeni třešťskou chlapeckou dechovkou, která jim hrála při průvodu i po divadle.
Ačkoliv se vysvědčení rozdávalo 28. června, ještě dva dny poté podnikla škola zájezd do Jihlavy na „Grafickou výstavu“ a odpoledne na představení cirkusu Kludský. Žáci byli zejména potěšeni prohlídkou cirkusového zvěřince, kde poprvé v životě spatřili exotická zvířata, jako byl hroch, africký slon, tapír, pakůň, lama či velbloud. Druhý den následoval výlet do Třeště na výstavu výkresů, ručních prací a pomůcek obou třešťských měšťanských škol a odpoledne se kostelecké děti zúčastnily slavnostního odhalení pamětní desky učiteli- legionáři Františku Kabelkovi v chlapecké měšťanské škole. Následně se konal průvod a okrskové sokolské cvičení s pohoštěním přímo na cvičišti. Při všech těchto akcích požívali žáci výrazných finančních slev, zejména ti nejchudší.
5. července vzal Liška kostelecké žáky na další návštěvu do Jihlavy na legionářské oslavy bitvy u Zborova, spojené s průvodem a koncertem třešťské chlapecké kapely a sportovním odpolednem, kde kostelečtí žáci soutěžili v míčových hrách a též v běhu, skoku a šplhu.
Pozornosti školního kronikáře neunikla ani příprava voleb a sestavování české kandidátky, zamýšlená výstavba českých rodinných domků v Kostelci, výstavba železničních domků ve Dvorcích, smrt Charlotty Masarykové nebo francouzský zábor německého Porůří s následnou šeptandou o blížící se válce a nákupní horečkou nejrůznějšího zboží, ústící ve stoupání cen.
připravil MUDr. Přemysl Fučík
Poznámka k tématu: 6.12.1774, přesně na Mikuláše, vyšel tzv. “Školní řád“, který zaváděl povinnou školní docházku v českých a rakouských zemích pro děti od šesti do dvanácti let.
